Laodikeia
Laodikeia bylo starobylé frygické město v Turecku, asi 6 km severně od Denizli, cestou do blízkého Pamukkale. Laodikeia je dnes zajímavá svými ruinami na holém kopci. Dvě divadla, různé zbytky budov a docela dost chrámů.
Je trochu otázka, jestli se vyplatí Laodikeiu navštívit někomu jinému než fanatikům do historie nebo zapáleným křesťanům. Spíše ne, řekl bych. Je to hezká, ale nikoli prvořadá památka. A je blbě dopravně dostupná.
Historický význam Laodikeje
Laodikeia je zajímavá spíš svou historií než dneškem. Původně se jmenovala řecky Λαοδίκεια πρὸς τοῦ Λύκου, čili Laodikeia na Lýku, přičemž Lykos je nedaleká řeka. Název se odvozuje od jména paní Laidiké, manželky seleukovského krále Antiocha II. Thea. Latinsky se město nazývalo Laodicea ad Lycum.
Město bylo na místě staršího osídlení založeno v 3. století před naším letopočtem a stalo se důležitým centrem helénské kultury a později římské říše. Vyráběly se tu lesklé černé vlněné látky a oční mast. Ale zase tvrdit o Laodikei, že to byla nějaká hlavní metropole, je taky blbost. Prostě významné lokální centrum. Okolní zemi se říkalo v různých obdobích různě, napřed Kárie, potom Lýdie a v římském období podle národu Frýgů Frýgie. Můžete ta slova znát jako pojmenování hudebních módů stupnice (mód je stupnice hraná od jiného než základního tónu, frygický mód konkrétně od třetího a lydický od čtvrtého, ale je v tom bordel a různé nauky mají módy pojmenovány různě).
Laodikeia byla hodně důležitá v začátku křesťanství. Evidentně tu před příchodem prvních misionářů žili Židé včetně proselytů, mezi kterými se křesťanství šířilo. Svatý Pavel, což je vlastně jediný autentický zdroj o křesťanství z prvního století (zbytek včetně evangelií je fakticky beletrie) uvádí Laodikeu ve svém listu Koloským. Na dvou místech o křesťanech z Laodikeie píše, konkrétně že "za ně vede zápas" a pak že se jakýsi Epafras stará o církev v Kolosách, Hierapoli (dnes nad Pamukkale) a Laodikei.
Kolosy (Colossae) jsou další podobná antická lokalita, prostě plochý kopec. 18 km východně od Laodikeie za městem Pınarkent jsou Kolosy volně přístupné. Na rozdíl od Laodikeie nebo Hierapole v Kolosech ale už nestojí ani ty sloupy, není tam lautr nic. Jezdí tam jenom křesťané, které to zajímá.
Laodikeia je významná v Bibli ještě jednou a to konkrétně ve Zjevení sv. Jana zvaném Apokalypsa. Syn člověka (tj. Kristus) tam poslovi (nebo andělovi) z církve z Laodikeje dává pěknou čočku, jak jsou křesťané z Laodikeie mimo. (3:14 - 21). Že nejsou ani horcí, ani studení, prostě neslaní nemastní. A zmiňuje, že si u něj mají koupit oční mastičku, aby prohlédli. Což je jako dost na komoru, protože to byla právě Laodikeia, která byla známá výrobou oční masti. (V realitě samozřejmě jenom autor Apokalypsy ty Laodikejské hejtuje. Dneska by to zapadlo jako tuctové ublíženecké twitterové vlákno, ale nějak se nám to dostalo do Bible.)
Spíš je z toho zápisu v Apokalypse znát, že ve druhém století (nebo na konci prvního) byla Malá Asie skutečným (a možná jediným) centrem křesťanství soustředěným ve zmíněných sedmi městech: Efez, Smyrna, Pergamon, Thyatira, Sardy, Filadelfie a Laodikeia.
Ačkoli antická Laodikeia prodělala mnohá zemětřesení, definitivně byla opuštěna po zemětřesení někdy v letech 602 - 610.
Praktické informace
Do areálu se platí vstupné 12 euro (2024). Vlastně mi to přišlo docela drahé.
Turci se kvůli své vysoké inflaci už ani neobtěžují přepočítávat vstupné na své
liry. I tak očekávám, že se vstupné může zvyšovat i v eurech. Některé zájezdy do
Pamukkale si zde dělají zastávku, a tak kopec o návštěvníky nouzi nemá.
K Laodikei není úplně snadné se dostat. Já jel z Denizli na kole, což bylo fajn, ale pěšky je to pěkný kus cesty, asi na 1,5 hodiny. Individuální cestovatelé se sem dostávají nejčastěji taxíkem nebo autem.
Kolem kopce teče v umělém kanále docela špinavá voda. K bráně areálu se musí po
mostě.
Kdo si nepamatuje historii, najde ji na informačních tabulích.
Od brány se jde docela dlouho do kopce. Na kopci u začátku antických ruin je
kavárna.
Antickým areálem vede spousta cestiček. Jsou to hezké procházky a dá se tu
strávit klidně dvě hodiny. Běžně prohlídka hlavních památek trvá asi hodinu.
Plánek ukazuje celkem pravoúhlé uspořádání města.
Prostředkem města vedou kamenem dlážděné cesty. Žádný z antických domů nestojí,
jen některé chrámy jsou částečně rekonstruovány.
Pohled přes ruiny Laodikeie na sever. V levé části pohoří je vidět bílé
Pamukkale.
Zajímavé místo jsem objevil až mimo areál cestou do Pamukkale. Na místě, kde
umělý vodní kanál musí překonávat údolí se železnicí, je systém sifonů, který
dostává vodu do skoro stejné výšky na opačném kopci. Antická Laodikeia měla prý
spoustu akvaduktů, které přiváděly vodu z hor do města. Nic z toho se myslím
nezachovalo, ale tohle turecké zařízení na překonávání údolí a železnice se mi
líbilo.
V Laodikei dnes stojí jen několik rekonstruovaných sloupoví. Na jaře je okolí
zelené, od léta spíš hnědé.
Velké západní divadlo přirozeně využívá svah.
Informační cedule k západnímu divadlu.
'
Antické mozaiky jsou kryté sklem, aby byly vidět, ale nepoškodily se.
Východní menší a starší divadlo je poněkud zarostlé.
Rekonstruované zbytky baziliky.
Okolí antických památek je hezky upravené, takže jsou o trochu zajímavější než
tuctové římské ruiny, jak je známe z celého Středomoří. V tomto případě je třeba
k překladu přiděláno zrcadlo, aby byl ornament vidět i zdola.
Turecko > Oblast jezer > Laodikeia