Karahayit
Karahayit je městečko s teplými prameny 4 km severně od Pamukkale a 20km od Denizli. Není tak známé, asi protože zdejší horká voda obsahuje železité soli (narozdíl od pamukkalského bílého travertinu), a tak voda při chladnutí tvoří zeleno-červeno-hnědé usazeniny. Horké prameny v této dlouhé nížině od Denizli k moři jsou celkem časté, ale jen zde a v Pamukkale se více používají pro turistický ruch (níže se z nich vyrábí geotermální elektřina).
Karahayit je v první řadě hotelová oblast. Žije hodně ze slávy Pamukkale a využívá toho, jak je k Pamukkale blízko. Hotely jsou rozlehlé, se spoustou parků. Skoro každý hotel má k sobě přivedenou trubku s horkou vodou a pouští ji do svého bazénku nebo i přímo do van na pokojích. Zdejší hosté si tak mohou dopřát několikahodinovou horkou koupel v soukromí.
Karahayit má i jeden park veřejný bez vstupného, kam také vedou trubky s horkou minerální vodou. Nachází se na severozápadním okraji městečka. Do parku je volný vstup, ale umí tam být poněkud živěji. Horká voda vytéká na několika místech a chladne v uměle postavených kaskádových jezírcích, které jsou ale tak mělká, že se v nich nedá moc dobře koupat. Navíc v horní části je voda příliš horká a ve spodní části zase voda příliš kalná.
Nevím, jestli je kal tvořen přímo srážením minerálů z vody nebo nějakou jinou
špínou, ale je ho tolik, že ho zdejší pracovníci musejí každou chvíli vymývat z
jezírek hadicí.
Do veřejného parku je - ostatně stejně jako do hotelů - horká voda přiváděna
soustavou montovaných trubek.
Velký "bochník" je i uprostředn náměstí městečka Karahayit. Tvoří střed kruháku.
Moc tam toho na něj neteče.
Městečko Karahayit by bez horkých pramenů bylo jinak úplně normální turecká
vesnice, takže má i docela normální život a samozřejmě mešitu.
Kamkoli je přivedena horká voda, srážejí se železité soli a tvoří zajímavé
útvary. Nejsou to ale travertinová jezírka jako v Pamukkale, takže se tady musí
existenci "jezírek" musí pomáhat betonem ještě mnohem víc.
Městečko Karahayit má celkem zajímavé okolí. Kousek za obcí začínají zalesněné
kopce a dokonce tam jsou i běžecké tratě. Pokoušel jsem se také nalézt nějaké
původní přírodní prameny, ale nebyl jsem úspěšný.
Hlavní ulice je od jara do podzimu "zastřešená" plachtou, aby poskytovala co
nejvíc aspoň zdánlivého stínu. Na hlavní ulici se čile obchoduje, dá se tu
sehnat všelicos.
Jen 2 km jižně od obce už je severní vstup do areálu Pamukkale.
Od severního vstupu do areálu Pamukkale vede dokonce cyklostezka. Není příliš
potřeba, silnice není moc frekventovaná. Ale protože jsem tu minule jel na kole,
potěšila.
Hotely v Karahayitu mi přišly opravdu dobré. Sám jsem se tu neubytovával, ale
cestovatelé, které jsem potkal, o nich dokonce mluvili jako o levných hotelích.
Tomu i věřím, ale bylo to na jaře. Očekávám, že přes léto budou normálně drahé.
Na úroveň konfortu, který poskytují, mají i tak dobré ceny.
Na druhou stranu v Karahayit není úplně moc důvod se zdržovat. Je tu pěkně, ale zas tak úžasné to tu zase není. Dal bych tomu maximálně tři noci, pokud se tu chcete ubytovat místo Pamukkale, což mi přijde jako docela dobrý nápad. Jeden den pak návštěva Pamukkale (byť předraženého) a druhý den procházka po kopcích.
Název Karahayıt nemá nic společného s prameny. Označuje rostlinu černý drnek, Vitex Agnus-castus. V jihozápadním Turecku je obcí se jménem Karahayıt asi šest. Tahle s prameny, je z nich nejvýchodnější.
Do Karahayitu se dá dostat asi jen individuálně. Autobus sem jezdí asi jen jednou denně.
Podobné prameny jsou v Sandıklı.
veřejný park s vývodem horké vody
chladnoucí voda se rychle zakalí
pozorování červených jezírek s tekoucí horkou vodou mě bavilo asi čtvrt hodiny
v nejvyšších parech umělých jezírek v parku má voda kolem 85 °C
od vývodů horkých pramenů viditelně stoupají chuchvalce páry