Egirdir
Eğirdir je velké sladkovodní jezero v jižní části středního Turecka, v jezerní oblasti nedaleko Antalye, v okresu Isparta. Zahraniční turisté sem nejezdí a je to škoda, protože Egirdir je úplná pecka jak na koupání, tak na poznávání. Jezdí sem Turci, protože se jim tu líbí, což úplně chápu. Nenechte se odradit mými ošklivými fotkami z deštivého dne.
V jezeře Egirdir se dá koupat. Pláže jsou štěrkové a kamenité, písečná je jenom Bedre. Obrovskou výhodou je sladká voda, takže se po koupání není potřeba sprchovat a smývat sůl. Teoreticky by se do jezera dalo vlézt všude, ale lepší je využít asi pěti oficiálních pláží, které jsou k nalezení po obvodu jezera. Můžou být placené a některé na tom mohou být hůř s čistotou (záleží na štěstí), ale jsou vhodné pro děti, protože dno je dlouho mělké. Naneštěstí úroveň služeb může být špatná, protože sem jezdí místní, kteří jsou mnohem méně nároční na kvalitu služeb než zahraniční turisté.
Na mých fotkách pláže a jezero úplně ke koupání nelákají, ale to je tím, že jsem
tu byl naposledy v březnu, kdy bylo navíc ještě zataženo a občas lilo. V létě je
tu mnohem příjemněji a výhodou je, že hladina jezera leží asi 900 metrů n.m.,
takže tu je celoročně chladněji než u moře.
Jezero Egirdir je 5 km široké (z východu na západ) a asi 50 km dlouhé (z jihu na sever). Na jižním konci má jezero příležitostný odtok, kudy teče voda, když je jí hodně, do dalšího jezera - 20 km vzdáleného Kovada Gölu. Kovada Gölu za návštěvu stojí taky, mimo jiné protože je mezi horami v národním parku, ale mě se to ještě nepovedlo. Krom občasného povrchového odtoku se předpokládá, že z jezero Egirdir ztrácí vodu nějakými krasovými ponornými toky. Kdyby tomu tak nebylo, jezero by si dlouhodobě neudrželo sladkou vodu. Celé podloží širé oblasti je tu vápencové. Také proto má voda v jezeře trochu víc světle modrou barvu, než by odpovídalo čisté sladké vodě, protože je v ní rozpuštěno trochu uhličitanu vápenatého (fakt málo).
Pohled od městečka Eğirdir k jihu, na další část města.
Město Egirdir
Původně řecké městečko stojí jednak na velmi úzkém poloostrově (býval to ostrov Yeşilada), jednak na čpičatém skalnatém ostroh vystrčeném do jezera. Polostrovní špička si zachovala starý řecký ráz, kdežto část města postavená na svahu už je modernější. Další části dnešního města za zálivem nebo podél jižního břehu už jsou zcela nové a moderní. Ale i v nich jsou občas dobré restaurace, obchody a zajímavé části pobřeží. Další velká část města se nachází v rovině u jižního odtoku z jezera. Ta ale není turistická vůbec a krom autoopraven a stavebnin je tam problém najít i základní služby.
Od poloostrova Eğirdir stoupá do svahu ještě původní řecká výstavba s malými
domky. Řekové odsud museli odejít roku 1923.
Poloostrov měl ve středověku mohutné opevnění. Tenkrát to bylo řecké město
nazývané Akrotiri.
Z tohoto názvu Akrotiri se odvodil také dnešní turecký název. Napřed to byl Eğridir (protože ğ je v turečtině změkčená hláska k a znělostní pár t-d není vždy distinktivní rys) a někteří lidé skutečně dodnes Eğirdir označují tímto starým názvem Eğridir s přehozenými písmeny i a r. To slovo má ale v turečtině trochu hanlivý výraz (je to tvar jistého slovesa), proto se někdy v 60. letech 20. století město i jezero přejmenovalo na dnešní Eğirdir a čte se [ejirdir], protože turecké mělké ğ se poblíž hlásek e a i čte jako naše j.
Samotná špička poloostrova Yeşilada se také někdy označuje jako Kale, tedy hrad.
Dnes je kromě starých domků, ve kterých se dodnes bydlí plná pobřežních
restaurací.
Protože je půl roku v Eğirdiru docela zima, jsou restaurace vybavené i kamny,
které topí, pokud mají přes zimu hosty.
Na Egirdiru mi přišlo dobré, že to není nějaký turistický skanzen, ale normální
staré město, ve kterém se dodnes bydlí.
Jak se k Egirdiru dostat
Kdo nemá vlastní auto a nebaví ho stopovat, může relativně snadno dojet autobusem. Jednak sem jezdí místní autobusy z města Isparta, jednak jezdí i dálkové po trase Izmir, Isparta a dál na Beyşehir, Konya. Nabízí se spojit návštěvu s dalšími jezery, jako je překrásné jezero Salda Gölu, Burdur nebo Beyşehir. Při plánování cesty ale dejte pozor, ať pak neprosedíte dovolenou v autobuse, protože při pohledu na mapu Turecka s velkým měřítkem se může zdát, že jsou tady ta jezera navzájem blízko, což tak úplně není.
Já mám Egirdir rád, protože je vlastně docela dobře dostupný busem z Antalye přes Ispartu. A Antalya je dobře dostupná letadlem z Evropy. Takže to sem fakt není žádná šílená cesta kolem světa, takže mě překvapuje, že se sem nejezdí.
Já byl u Egirdiru dvakrát na kole, což můžu doporučit, ale chápu, že to není pro každého. Kola na cestování podél jezera se tu dají půjčit, ale prý nejsou dobrá (tak to v Turecku s půjčovnami kol prostě bývá, že půjčují trosky).
České ani místní cestovky k Egirdiru nejezdí, ani fakultativně.
Jezero Egirdir v podvečer z východního břehu
padá noc, objížděl jsem jezero po východním břehu směrem na jih
protože byl koncem března velmi silný vítr, musel jsem si stan postavit v
závětří opuštěného zahradního domku na východním břehu jezera, přímo naproti
městečku. Ráno byla koupačka.
Jezero Egirdir focené z jihovýchodního břehu. Silnice tu vystoupala docela
nahoru.
Severní nábřeží, vhodné na procházky.
Aby silnice do Isparty opustila jezerní kotlinu, musí hned za mětem prudce
stoupat.
Kousek od východního břehu jezera je městečko Gelendost. Není ničím zajímavé
krom toho, že je to typické turecké městečko. Pěstují se tu jablka.
vesničané jezdí ze sadů v traktorech
Na východním břehu jezera se v křoví běžně pasou kozy. V tomto případě je
dokonce někdo hlídá.
Úplná špička poloostrova Yešilada. Vpravo neoficiální pláž, vlevo domky s
obchůdky a ubytováním.
východní břeh jezera. Rozšířený asfalt svědčí o tom, že se tu parkuje, asi na
koupání.
kostel svatého Štěpána na poloostrově Yešilada připomíná, že až do
roku 1923 byla tato oblast osídlená etnickými Řeky
vchod do kostela a povídání
ještě jsou tu běžné domky v řeckém stylu
Nábřeží od poloostrova směrem na sever. Je to tu moc dobré na
procházky a projížďky na kole.
Protože je voda v jezeře sladká, podél břehu roste hodně rákosí.
Hlavní křižovatka u jižního cípu jezera. Odbočka na Kovada Gölu, další zajímavé
jezero v národním parku.
Pomník ovocnářství. V Turecku je běžné stavět pomníky zemědělským plodinám,
které pěstují.
stavidlo "přirozeného" odtoku vody z jezera Egirdir směrem do jezera Kovada Gölu.
V březnu 2023 bylo prý výjimečné sucho, tak tudy nepouštěli nic. Část vody prý
teče pod povrchem v krasových dutinách nebo jako spodní voda.
Přímo v městečku Egirdir jsou vojenské posádky. Pomalovali kopce svými hesly,
jak jsou stateční a připravení.
Jezero focené ze západu, ze silnice na Ispartu.