Psi jsou v Turecku často polodivocí nebo i trochu divocí. Ačkoli se ve velkých městech chovají psi podobně jako u nás (byť ne tak často), na venkově je běžnější, že psi "patří" městu nebo nějakému úřadu než konkrétním lidem. V takovém případě dávají obecním psům známky do ucha. Takoví psi jsou obvykle hodní a přátelští. Několikrát jsem zažil, že se mnou nějaký turecký pes šel z města na výlet do kopců, prostě se ke mně připojil a pak zase někam odešel.
Podobně se stává, že polodivocí psi v terénu chodí s nějakým pastevcem nebo stádem a pomáhají s ovcemi, ale formálně k nim nepatří. Pastevci psům za práci někdy něco dají a spolupráce je tam neformální. Někdy psi pak spí u stáda, jindy prostě v kopcích.
Zvláštní kategorie jsou úplně divocí psi v horách a mimo města. V tureckých médiích jsou pravidelně zprávy o tom, že divocí psi někoho pokousali a že je potřeba jejich stavy nějak redukovat nebo je umravnit. Nesleduju tu debatu tak pečlivě, ale je pravda, že místní se divokých psů v některých oblastech obávají a turistům občas radí někam kvůli psům nechodit nebo nejezdit. V Turecku je vzteklina, takže je opravdu potřeba být opatrnější. Z mých zkušeností plyne, že i když divocí psi často hrozivě štěkají, přímou agresi si nedovolí a při konfrontaci utečou. Nejlepší je ale vyhýbat se jim a když už se k nim člověk dostane, chovat se klidně. Nemůžu tvrdit, že doporučuji být neopatrný, protože náhoda se může stát, ale úplně přestat chodit v Turecku do terénu jen kvůli psům je podle mě přehnaná reakce.
Nejsou mrtví, jen prostě leží a nehýbají se. Od jara do podzimu, prostě jakmile je trochu tepleji, se takhle dají běžně potkat.

V Burse jsem viděl takhle štěňata v malém akváriu. Možná to byl prodejní trik,
aby se kupujícímu štěňat zželelo a koupil si je.

Na venkově je úplně běžné, že fena někde vychovává pár štěňat úplně na divoko
pod keřem nebo v jiném úkrytu. Ve Vanu jsem třeba takhle pod Skalou pozoroval
pár osamocených štěňat, až asi po deseti minutách přišla jejich máma.