Van

Van je turecké město na březích jezera Van obývané dnes Kurdy.

Vanská skála

Van má zvláštní památku - Vanskou skálu ležící asi 4 km západně od středu města. Vanská skála (turecky Van Kalesi) obsahuje hrad, různé staré polorozbořené stavby, tuctovou mešitu a trávníky. Hlavně jsou ze skály ale fantastické výhledy, takže se Vanské skále vyplatí věnovat půlden času. Pod skalou je park, políčka v lese, pramen a obrovská prázdná plocha, na které se dříve rozprostíralo staré město. Do areálu Vanské skály se platí vstupné, pokud se přijde oficiálním vchodem. Já oficiální vchod nenašel, tak jsem nic neplatil (přišel jsem kolem hřbitůvku na severní straně). Na severním úbočí je několik kamenů s klínovým písmem. Vanská skála byla významným střediskem starověké říše Urartu. K Vanské skále se dá dostat dolmuší, stačí se ptát na "kale", což znamená hrad. Lístek stojí 1 TL. Pěšky je to z centra otrava.

Van má pohnutou historii - během první světové války byli arménští obyvatelé vyhnáni. Van je arménské slovo znamenající město. Dnes ve Vanu žádní Arméni nežijí, jsou tu jenom Kurdové. V prostoru bývalého starého města jižně pod Vanskou skalou roste dnes tráva a byliny. Lidé, kteří Van obnovovali, postavili město o tři kilometry východně, dál od jezera.

Centrum Vanu

Střed moderního Vanu kolem hlavního kruháku se zdá být typickým tureckým/kurdským městem. Centru se tu říká čarši a tvoří jej náměstíčko se zastávkami dolmušů, mnoho restaurací a obchodů, socha Atatürka a nějaké úřady. (GPS hlavního kruháku 38.5038, 43.3955)

Van je město relativně velké, přejít ho z jednoho konce na druhý by zabralo pár hodin, proto se vyplácí používat dolmuš. Většina levných hotelů se nachází jižně od Čarši kolem křižovatky ulic Kazım Karabekir Caddesi a Erciş Emrah, GPS 38.4991, 43.3925. Ubytování se dá uhádat na 40 TL (2011) na dvoupokoják a noc, většinou s wifi a teplou vodou na pokoji.

Hlavní stanice minibusů je severně od hlavního náměstí zapadlé v jedné z uliček, poblíž Ruského bazaru. Jedete-li do Vanu autem nebo busem, nenechte se zmást velkým kruhákem na hlavní silnici protínající Van od severu k jihu. To není to hlavní náměstí (čarši).

Van je plný zajímavých zákoutí, zvláštních mešit, stavenišť a opuštěných zahrad. Nejvíce mě zaujala zahrádka archeologického muzea s kameny popsanými klínopisem (dovnitř jsem nešel, GPS zahrady 38.4994, 43.3954). Město je to nové a moderní, ale má v sobě už kus patiny. Nevím ale, jak to tady bude vypadat po říjnovém zemětřesení 2011, snad se to tolik nezmění.

Ve Vanu je letiště s pravidelnými každodenními linkami do Ankary a Istanbulu, plus nějaké řidší linky do jiných tureckých měst. Mezinárodní kód letiště je VAN, což se dobře pamatuje. Na letiště jezdí minibusy nebo dolmuše stavící v ulici Kazım Karabekir, kousek od hotelové oblasti (GPS zastávky přibližně 38.4988, 43.3925). Cesta na letiště netrvá ani deset minut. Letiště je na jihozápadě u břehu jezera.

Ve Vanu jsem se pohyboval v době nejprudších kurdských demonstrací na jaře 2011, kdy Kurdové protestovali proti soudnímu zamítnutí kandidatury nějakých svých politiků do parlamentu. Ačkoli turecká policie notně provokovala a snažila se o eskalaci, byl v celém městě normální klid. Turista se evidentně nemusí obávat ničeho špatného. Lidé jsou milí, ale neotravují. Pouze jsem občas dostával radu, abych se držel na hlavních a osvětlených ulicích, což je ale dobrá obecná rada na celé téhle naší planetě.

Vanské jezero

Západně od města Van je za Vanskou skálou veliké jezero se stejným jménem: Van. Vanské jezero je bezodtokové a slané, či spíše brakické. Voda jezera obsahuje velké množství hydrogenuhličitanu sodného, což dává jezeru značně alkalický charakter. Na nějakých fotkách jsem viděl, jak lidé v jezeře perou prádlo, protože jezerní voda je vlastně mydlinková. Vanské jezero je největší turecké jezero. Přes jezero jezdí pravidelná lodní linka do Tatvanu. Na ostrově v jezeře je jakýsi opuštěný křesťanský klášter, často vyhledávaný turisty (kdybych býval měl čas, zajedu si k němu). Nadmořská výška hladiny jezera je 1646 metrů, takže docela vysoko.

Výlety dál z Vanu

Vanskou skálu už jsem zmiňoval, je tak na půl dne. Další cíle ve vzdálenějším okolí:

30 km od Vanu u jižního okraje pobřeží je ostrůvek Ahtamar (Akdamar, Ağdamar Adası). GPS 38.341, 43.035 Na ostrově je Kostel Svatého kříže z 10 století, rekonstruováno 2006. Lodě na ostrov odjíždějí z přístavu v městečku Gevaš vždy poté, co se sejde 10 cestujících. GPS 38.3141, 43.1175. Na výlet z Vanu padne celý den.

Na severním břehu jezera je ve městě Ahlat staré pohřebiště se zajímavými seldžuckými hrobkami a náhrobky. Asi 2 km jihozápadně od centra města Ahlat, přibližně trojúhelníkovitá lokalita, poblíž též muzeum. GPS 38.7424, 42.4580

Vodopády Muradiye (Muradiye Şelalesi) jsou velmi blízko hlavní silnice z Vanu do Duğubayazıtu u obce Muradiye.  Říčka Yaniktar Dersi (též Bendirmaha) protéká prudkým údolím a hřebínky jejích peřejí jsou občas vidět i přímo z auta (projížděl jsem kolem stopem). K největšímu vodopádu vede od hlavní silnice malá odbočka. (Z Vanu asi 50 km severovýchodně, od Muradiye 3 km severně, GPS 39.0563, 43.7576.)

Vanská kočka

Vanská kočka je zvláštní pojem, ve kterém nemají chovatelé a Turci jasno.

Turci (a Kurdové) říkají vanská kočka takové, která má každé oko jiné barvy (jedno modré, druhé zelené) a umí prý plavat. Je nejčastěji bílá. Kočky žijící běžně ve městě do této rasy nepatří (jsou to normální kočky), ale občas tu někdo prý vanskou chová. Normálně ji ovšem potkat nelze (nebo aspoň se mi to za tři dny nepovedlo, i když jsem s foťákem honil ve Vanu každou micku, co se kde za plotem mihla). Vanská kočka patří mezi symboly města a jako taková se vyskytuje v propagačních materiálech Vanu, na plakátech, sochách a grafikách. Van je tedy velice sympatické město.


Vanská kočka v jakési plastice


Vanská kočka vytvořená ve photoshopu, na nějakém plakátu propagujícím Van.

Později jsem se dozvěděl, že to, čemu se v Turecku říká Vanská kočka, je jenom různooká forma kočky angorské. Chovatelé označují jako Turecká Van úplně jiné, stejnooké plemeno bílých koček se zrzavým ocasem pocházejících také z okolí Vanu.

Podrobnosti o problematice vanské kočky mám na samostatné stránce.

Poznámky

V říjnu 2011 postihlo Van a okolí zemětřesení. Stovky mrtvých, tisíce zraněných a mnoho rozbořených domů.

 

 

 

Popis destinací:

 

Stránky Turecko.org píše Dušan Janovský, Yuhů. +420 732 746 901, janovsky@gmail.com, kontakt.